All posts by sokolmelbourne

Vážení čtenáři krajané

Před dvěma roky jsem byl požádán abych Sokolu pomohl s Kvartem a v dobrém úmyslu jsem na tuto nabídku přistoupil. Po půl roce otálení bývalého výboru jsem byl přijat do výboru a opět s dobrým úmyslem pomoci Sokolu a československé komunitě. Lhal bych, kdybych tvrdil že vše šlapalo ve výboru hladce a v budovatelském duchu. V průběhu času byl výbor obohacen o staronové členy kteří jako já byli ochotni Sokol zvelebit, pořádat zajímavé akce jako v minulosti, zprůhlednit hospodaření s financemi a vyřešit
nejožehavější problém BAR. K mému překvapení jsme my nový iniciátoři narazili na totální odpor většiny výboru, stávající nevyhovující a starý draze zaplacený bar zbourat a udělat nový bar včetně přestavby interiéru. Rozumné argumenty zvítězily,
menšina porazila většinu a byl vyřešen i problém s financemi na stavbu nového baru bezúročnou půjčkou Vlasty Šustkové 7 000 dolarů se splatností na 2 roky pouze z tržeb baru. Nadšení bylo veliké i ze strany některých řádových členů i nečlenů a za měsíc jsme měli nový bar. Už první akce potvrdila že záměr byl namístě a slova chvály těšila každého kdo se na tomto projektu podílel. Hurá, vše jede podle plánu. Za 9 – 10 měsíců jsme splatili celou půjčku. Malý šok jsem si prožil na výroční schůzi Sokola při volbách. Z malého davu účastníků se ozvaly hlasy ohledně legálnosti soukromé půjčky Vlasty Šustkové na stavbu nového baru. Spíš jsem očekával děkujeme a nebo něco ve smyslu dobrá práce, my vám věříme a my vám také pomůžeme. Nicméně akce se pořádaly, nadšení neopadlo a dokončily jsme nejdůležitější fázi renovace sálu. Dílo to není dech výrážející ale nemusíme se stydět za nejhezčí a ůčelný prostor všech Sokolů.
Teď trochu čísel. Do spodního sálu bylo investováno 11 000 dolarů za bar s pípou, obložení stěn, nádstavba pódia, reflektory, 65 inčová televize a grafická ýzdoba interiéru. Celková hodnota je těžce vykalkulovatelná ale může se pohybovat okolo 60 000 dolarů a to za materiál a teoretickou mrzkou mzdu lidí kteří vše udělali. Nikdo z lidí nedostal jediný dolar za práci, nemluvě o benzínu, parkovné, pokuty za parkovné a odobně. Rána pod pás se ke mně donesla před pár dny. Někdo někde pronesl, že se tam v Sokole někdo pěkně obohacuje. Odkud se takový výrok vynořil a z jaké nemocné hlavy? Jak může ěkdo něco takového vypustit z úst? Zase pár čísel. Boris Kubeš převzal bar a má totální kontrolu nad všemi financemi, tržbami, zásobováním a obsluhou baru. Minulý měsíc daroval Sokolu 106 hodin pouze pro provoz baru. Nedostal ani cent a jeho účetnictví sedí na 100 procent. Asi 5 let měl Sokol na kontě plus mínus 16 000 dolarů. Za 1 rok a 3 měsíce SOKOL má na kontě 24,889.30 dolarů plus 11 000 dolarů za sál činí
35 889.30 dolarů bez dotací které jsou na cestě asi 4 500 dolarů. Takže SOKOL by měl mít asi 40 000 dolarů mínus 11 000 dolarů za financování sálu. Sokol je nevýdělečná organizace a výbor se má starat co nejlépe o chod této organizace. Žádné stanovy  neurčují členům výboru aby obětovali stovky hodin manuální práce za účelem budování a udržování chodu Sokola. Kde jsou ostatní krajané? Začínám pochybovat o celém smyslu veškerého se snažení pro Československou komunitu. Nicméně řeči jako český klub a slovenský klub zní v tomto případě nevhodně. SOKOL není a nebude nikdy jiný než československý klub. Prosím vás zapomeňte a nedělte otázku SOKOL na čechy a slováky. Všechno děláme pro všechny. Ve výboru nemáme ani jednoho slováka. Proč?
Vždyť je to nás všech. Další problém je mladá generace. Ať děláme co děláme tak mladí čechoslováci nemají o budoucnost Sokola zájem. Kvart vydáváme pouze pro skalní čechoslováky a žádné výzvy nefungují. Mladá generace je úplně někde jinde než pojem vlastenectví a předávání československé kultůry. Zastavili jsme projekt s renovací prvního patra restaurace Sokola. Elán slábne a pochybujeme o smyslu tohoto projektu. Pro koho?
Pokud máte pocit z tohoto článku že je pesimistický, tak ano. Je pesimistický. Nechci dále vydávat Kvart a nechci být členem výboru za stávajícího přístupu krajanů k našemu společnému zájmu. Kvart bych byl ochoten vydávat pouze z nostalgie a sympatie ke krajanům ale pouze proto, že si to přeje naše a starší generace . Jinak v tom nevidím smysl. Nevidím žádné nové tváře a sympatie k naši komunitě.
Na závěr bych chtěl poděkovat mnoha krásným lidem kteří nám nezištně pomohli a pomáhají.
Věra Zlatá, Vlasta Šustková, Alena Špirochová, Marcela Taylor, Romy , Boris Kubeš, Honza Mandlík, Pavel Šindelář, Michal Hančin, Pavel Pařízek, Franta Bouračka,
Josef Slarko, Filip Toth, Truhlík, Daniel Brodecký, Robert Brodecký, Ivan Míček, Jason Kubeš, Hungarian crew, Jogoslavian crew, Dušan Javorka, …………………….
Omlouvám se ostatním na které jsem si nevzpomněl. Bohužel nemám jinou šanci jak vám oznámit že SOKOL v danné situaci není moje priorita a nehodlám se více v
Sokole angažovat jako zapálený člen pro správnou věc. Pokud máte nějaké připomínky či názory tak můžete psát své připomínky či názory zde na website. Pod tímto článkem.

Michal Krejčí

Starosti starosty

Milí krajané,
Sokol se stal součástí mého života v Sydney, za starosty  bratra Mesteka roku 1970. Velice rád na chvíle v Sokole vzpomínám, ať jsem skotačil v kuchyni,nebo hrál nohejbal, či někoho okopával při kopané. Naše zábavy praskaly ve švech, lidé se radovali s úsměvem na tváři, plným krásných pocitů, odcházeli domů a loučili se s námi, ve všech možných nářečích naší krásné země. Do funkce starosty jsem byl narychlo dosazen.Rád bych všem poděkoval za důvěru, kterou jste mě tímto způsobem projevili. V okamžiku zvolení jsem nevěděl, čím pro Sokol Melbourne mohu být alespoň prospěšný, jak bych mohl pomoci rozkvětu naší organizace s tak silnými vlasteneckými kořeny. Dnes si myslím, že ro další rozvoj a budoucnost Sokola je důležité, aby jsme opět Češi i Slováci žijící v této krajině, našli společné potěšení v kultuře , či sportu a přátelaství.

V začiatkoch, po príchode do Austrálie, tak ako já, myslím že skoro každý z nás, sme si veľmi skoro uvedomili, že sme svoju vlasť stratili a zároveň našli svoju novú vlasť. Svojej novej domovine sme chceli a stále chceme dať vôňu a chuť našej domoviny, ktorú máme z detstva, z mladosti. Časť spomienok je práve i naša kuchyňa. Je to vôňa a chuť koláčov, vôňa a chuť sviečkovej, kapustnice, klendlí, halušiek, gulášu a veľa veľa dalších dobrôt. Je to kultúra, hudba, divadlá, umenie. Je toho veľa čo nás spája a môžme nie jeden večer spoločne stráviť, v tomto duchu, práve v Sokole. Ja som sa snažil vytvoriť počas môjho života v Austrálii aspoň trošku tejto atmosféry. V roku 1980 som v Sydney otvoril česko-slovenskú reštauráciu. V neskoršom období som otvoril a prevádzkoval ešte dve česko-slovenské reštaurácie. Slováci a Češi sa tam cítili ako doma. Vytvorili určitú pospolitosť, cítili sme sa všetci príjemne a prirodzene. Bolo by to úžasné keby sa nám podarilo vytvoriť túto pospolitosť práve v Sokole, vrátiť mu opäť svoje poslanie, spraviť z neho miesto spolužitia Čechov a Slovákov vo všetkých vekových kategóriách. Vytvoriť podmienky na športové podujatia, na kultúrne podujatia a neraz i na miesto oddychu. Bol by som rád aby naša organizácia bola pripravená rozšíriť svoje aktivity, bola pripravená prijať Vás všetkých s otvorenou náručou, aby sa stala kúskom Česko-Slovenska, kúskom bývalej vlasti a aby tu boli všetci krajania vítaní a cítili sa ako doma. Toho dôkazom je môj prvý krok, že skutočne sme krajania, tento príspevok, ktorý je písaný v češtine i slovenčine. Budem rád a s radosťou uvítam akékoľvek podnety, pomoc, dobré rady a nápady. Rád by som vyslovil poďakovanie bývalé starostke Viere Zlatej za jej doterajšiu prácu v Sokole, za jej obetavosť.
Dovoľujem si Vám všetkým popriať, aby NOVÝ ROK 2018 bol pre Vás rokom lásky, zdravia a šťastia.

S pozdravom,
Jan Sedlák